Před 2. světovou válkou pracoval Henryk Ross jako sportovní fotoreportér pro varšavské noviny, nakonec skončil v židovském ghettu v Łódżi. Místní Židovská rada jej pověřila úkolem vytvářet propagandistické fotografie a podobenky do osobních dokladů. Ross však fotografoval nejen to – na tajně ušetřený materiál zaznamenával také každodenní život lidí v ghettu, deportace, hladovění, popravy. Fotografovi se podařilo holocaust přežít (coby člen komanda, které vyklízelo ghetto, unikl deportaci do Osvětimi) a také včas zakopat svůj archiv s 3000 negativy. Po válce, kdy Henryk Ross emigroval do Izraele, část svého obrazového svědectví zveřejnil – stalo se důležitým obrazovým pramenem z ghetta a bylo použito také v procesu s Eichmannem.
Zbylou část fotografií ale Henryk Ross nikdy nezveřejnil a před diváky se poprvé dostala až letos – nejprve ve francouzském Arles, nyní na výstavě Łódż Ghetto Album v pražské Langhans Galerii (otevřena bude 15. 12.) Snímky dokumentují vcelku bezstarostný život horní privilegované vrstvy Židů v ghettu, kterou nacisté využívali ke svým plánům. Důvodem utajení byla zřejmě Rossova obava, aby publikování záběrů po válce nezlehčilo obraz utrpení Židů, možná také nechuť přiznat se k tomu, že fotograf mezi elitu ghetta sám patřil.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
