V současné české beletrii patří prózy Michala Ajvaze k nejvytříbenějším exkluzivitám. Kdo se však podvolí jejich pomalému plynutí, zjistí brzy, že nejsou zdaleka tak rozvláčné, jak by se zdálo z letmého nahlédnutí. Ajvazův poslední román Prázdné ulice se svou tematikou navíc hlásí k žánrům zábavného čtiva. Má tajemnou zápletku, vyplněn je pátráním po ztracené dívce a v závěru dospěje k překvapivému rozuzlení. Vypravěč proniká do spleti desítek příběhů a při sledování jejich linií poznává malebná prostředí obývaná bizarními existencemi, od nichž se dozvídá o událostech ze všech koutů světa. Složité předivo připomíná orientální koberec, jednotlivé prvky se hlásí k tradicím evropskému romantismu předminulého století, děj se ovšem odehrává v Praze roku 1999.
•••
Nejznámějším dílem Libuše Moníkové, jež po odchodu do emigrace začala psát své prózy německy, je román Fasáda z roku 1987. Vydání české verze slavné knihy předcházely řadu let jisté rozpaky. Kniha je sice plně svázána s tuzemskými reáliemi éry normalizace, obrací se však zjevně na cizí publikum, aby je obsáhle zasvětila do českých zkušeností s dějinami. Když se politické poměry koncem 80. let přeludně proměnily, mnohé v knize ztratilo bezprostřední platnost, umělecká působivost obrazu se však v nejmenším nevytratila. I proto dnes kniha působí silným, nezvyklým, těžko popsatelným dojmem, který…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
