Přežila se OSN ve své dosavadní podobě? Tato otázka padla ve středu, v den publikace modernizačních návrhů, jež sestavili experti jmenovaní generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem. Padla v situaci, kdy se blíží šedesáté výročí světové organizace, a v době, kdy prožívá svůj největší skandál. Odpověď může být dvojí. Záleží na tom, zda se ptáme na legitimitu OSN, nebo na akceschopnost.
To slovo genocida
Legitimita je na nejvyšší úrovni v historii. Poté co se předloni začlenilo i Švýcarsko, OSN zahrnuje – s výjimkou Vatikánu – všechny státy planety. To tu ještě nebylo. Ale jak je možné, že všechny státy planety se neshodnou například v tak základní věci, jako je forma pomoci súdánskému Dárfúru, a prosté označení tamního systematického vraždění za genocidu? Tímto výrazem je věru třeba šetřit, v rámci 20. století ho lze bez váhání použít ve čtyřech případech – Arméni za první světové války, holocaust, Kambodža za Pol Pota a Rwanda v 90. letech. Právě Súdán je s Rwandou srovnatelný, přesněji řečeno srovnatelný s výchozí situací. Když OSN s pojmenováním zločinu váhá, vzbuzuje dojem, že o genocidě začne hovořit až na základě bilance počtu obětí – tak jako před deseti lety ve Rwandě. Právě tady se ukazuje, v jakém rozporu je vrcholná legitimita s bezmocností či neúčinností organizace.
Dlouhotrvající debata o reformě OSN nyní shodou okolností narazila na zmíněný korupční skandál. Jen pro připomenutí: jde v něm o program &„…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
