Mimochodem
Každý věk má své tužby. Po období nevázaných erotických fantazií následují v lidském životě obvykle sny o šťastném bydlení, a to nejlépe ve vlastním domě. I ty se dají spřádat nad obrázky v barevných časopisech, kreativnější povahy však běžná nabídka neuspokojí. Vymýšlejí si, jakým důvtipným detailem svůj domov ozvláštnit, aby vynikla jedinečnost jeho obyvatel.
Na počátku úmorného budování bývá leckdy poeticky křehká představa japonské zahrádky, jenže po dokončení hrubých prací nezbývají často síly ani na odklizení českého bordelu. Sen o bydlení ve vlastním by se měl dotáhnout najednou se všemi detaily, jinak se neuskutečněné dodělávky změní v noční můru. Toť ovšem rada, za jakou bych si od vysílených stavebníků bez peněz zasloužil poslat ještě dál než do háje.
Když jsem pomalu před čtvrtstoletím koupil ruinu domu, také jsem si vymýšlel, jakou barvu bude jednou mít nová omítka či plot. S ženou jsme se přeli, co za strom či keř před něj vysadíme, aby se mu říkalo, jako v čínské poezii či anglosaských detektivkách – třeba U tří jív, U červené jeřabiny nebo U zlatého deště. Jenže dnes, když jej občas při návratu z města spatřím jakoby cizíma očima, pomyslím si, že být kolemjdoucím, nazval bych tu nedodělanou barabiznu s neurotickým jezevčíkem za brankou nejspíš U psího trusu. Ne-li jadrněji.
Nedávno jsem zjistil, že dům získal jméno i bez jezevčičího přičinění. Když se chlapi v hospodě dohadovali, kde to vlastně bydlím, shodli se na nezaměnitelném…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
