Kulturní historie by jednou měla zodpovědět otázku, proč se iniciačním prostorem českého rockerského dandysmu stávala tak často pražská Hanspaulka. Její prostředí i typické hrdiny vykreslil nyní v opožděné prozaické prvotině Neser bohy i dvaapadesátiletý Josef Moník, známý hlavně svými překlady z angličtiny (Vladimir Nabokov, Frank McCourt, Christopher Coe aj.). Humor, s nímž přichází, rozhodně není laskavý, spíš hořký a jízlivý, což kupodivu působí docela osvěživě. S lehce asociálním šarmem vypráví příběhy o krátkém spojení mezi frajeřinou a ubohostí, o velkých gestech a věčných prohrách, o rozklížených veteránech oslnivých legend, kteří se nakonec nechávají doběhnout osudem. Podobně osciluje i Moníkův literární styl: chvílemi jiskří, chvílemi vyhasíná.
•••
Příběh, který v deváté knížce Petra Šabacha Ramon (psáno pro The New York Times) vypráví nadaný gymnazista Martin, se odehrává v současné české vsi, titulním hrdinou je však bezprizorný indián. V postavě Ramona se koncentruje poetické ozvláštnění prózy, zbytková realita je vykreslena schematicky v duchu představ o hodných zahrádkářích a zlých podnikatelích. Tím hlavním je ovšem zvláštní tón vyprávění, jakási téměř zen buddhistická nenucenost. Podle východních učení tkví největší síla v šikovném zacházení se slabostí. Ani Šabachovy prózy nejsou tak slabé, jak se zdají, ale každému to taky nemusí hned…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
