Věřte mi, nejsem politik
Filozof, „otec českého kapitálového trhu“ a bývalý šéfredaktor Novy – tato sestava slibovala jeden z nejzajímavějších volebních zápasů letošního podzimu. Střet o volné křeslo po Josefu Zieleniecovi, který ze Senátu odešel do Evropského parlamentu, měl napovědět – spolu s obdobnými volbami ve Znojmě, kde na mandát rezignoval Vladimír Železný.

Filozof, „otec českého kapitálového trhu“ a bývalý šéfredaktor Novy – tato sestava slibovala jeden z nejzajímavějších volebních zápasů letošního podzimu. Střet o volné křeslo po Josefu Zieleniecovi, který ze Senátu odešel do Evropského parlamentu, měl napovědět – spolu s obdobnými volbami ve Znojmě, kde na mandát rezignoval Vladimír Železný – výsledek řádných listopadových voleb, kdy se obmění třetina horní komory. Zmíněná trojice v obvodu Praha 4 se zcela řídila posledním hitem zdejších předvolebních kampaní: co nejméně mluvit o politice.
Jsem totiž filozof
Favorit na Praze 4 byl jasný – místní zastupitel a podnikatel František Příhoda (57) z ODS. Svým voličům jen stručně připomněl, že jeho firma stavěla v obvodu dětská hřiště a později plynové kotelny („jsem ten, který zajišťoval tepelnou pohodu ve vašich domácnostech“). V Senátu slíbil „zabránit vládnoucí ČSSD napáchat ještě větší škody“, spolu s celou ODS chce předkládat návrhy, které ulehčí život živnostníkům.
Hlavní vyzývatel byl od počátku jasný: Erazim Kohák, který už dnes zastupuje ČSSD v Radě České televize. Většinu života prožil jedenasedmdesátiletý profesor filozofie v USA, kam emigrovali jeho rodiče po únoru 1948. Do Česka se vrátil po revoluci a záhy proslul jako hlasatel dobrovolné skromnosti a „zeleného přístupu k životu“. Nyní Kohák vyhlásil seznam zákonů, pro které jako senátor „vždy zvedne ruku…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.










