Vím, že se sluší nevražit na obří supermarkety, nejde mi to však úplně od srdce. Nakupuji tam sice jen příležitostně, neboť je mám trochu z ruky, ale záplava zboží mne neuráží. Psychoanalýza obvykle hledá zdroje podobných úchylek v raném dětství. Na dně své paměti stále cítím padesátá léta, kdy vládl takový nedostatek, že i fronty byly vzácné, protože nebylo na co stát. Freud by z mého podvědomí místo oidipovského komplexu vykutal fialový hnus, jak tatínek nazýval podezřele zbarvený prášek s pronikavým fialkovým aromatem, který se míchal s vodou a vedle nevalného ochucení sloužil hlavně k její dezinfekci. Měli jsme ho doma bezednou krabici ještě z amerických dodávek UNRRA, jež u nás po válce pomáhaly řešit potravinovou nouzi, a musel jsem toho vypít kbelíky, než jsem poprvé ochutnal malinovku s bublinkami. Připadala mi pak opojně lahodná.
Fialková vůně dětských let mne nečekaně ovanula nad publikací, kterou s názvem „Klášterní kuchařka aneb Oroduj za nás, domácí kuchař“ vydalo v minulých dnech Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří. O dezinfekční limonádě v ní pochopitelně nic není, připomenula se mi pouze vročením rukopisu. Angelus Jeřábek, mnich z řádu menších bratří a dlouholetý kuchař kláštera v Českém Krumlově, jej sepsal roku 1953 pro Marii Kalužovou, kuchařku z fary ve Štěpánkovicích u Opavy. Podle ediční poznámky v závěru svazku k tomu použil násadkové pero a tlustý nelinkovaný sešit v tuhých deskách. Nadpisy, iniciály a nákresy bohatě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
