Evropa má ráda divočinu
Na cestě dalšího rozšiřování Evropské unie k východu čeká jedna dobrá a jedna špatná zpráva. Začněme tou dobrou: chudé a problémové Rumunsko, jehož plány na vstup do klubu bohatých obvykle vzbuzují spíš ironické úsměvy, je atraktivnější čekatel, než by se mohlo na první pohled zdát. Disponuje totiž něčím, co starému kontinentu už dávno chybí – velkou plochou unikátní, téměř neporušené přírody, kterou bude mít Evropská unie po případném přijetí Rumunska do svého nitra možnost chránit. A špatná zpráva: pokud se má tenhle poklad skutečně zachovat, bude to stát spoustu peněz, vynalézavosti expertů a odhodlání politiků. To vše jen za dobrý pocit a předpokládaný vděk naších potomků.
Na cestě dalšího rozšiřování Evropské unie k východu čeká jedna dobrá a jedna špatná zpráva. Začněme tou dobrou: chudé a problémové Rumunsko, jehož plány na vstup do klubu bohatých obvykle vzbuzují spíš ironické úsměvy, je atraktivnější čekatel, než by se mohlo na první pohled zdát. Disponuje totiž něčím, co starému kontinentu už dávno chybí – velkou plochou unikátní, téměř neporušené přírody, kterou bude mít Evropská unie po případném přijetí Rumunska do svého nitra možnost chránit. A špatná zpráva: pokud se má tenhle poklad skutečně zachovat, bude to stát spoustu peněz, vynalézavosti expertů a odhodlání politiků. To vše jen za dobrý pocit a předpokládaný vděk naších potomků.
Toto je to bohatství
Pro české turisty nejde o žádný velký objev. Rumunské hory patří od sedmdesátých let k jejich tradičním destinacím. Jednak za komunistů nikam jinam jezdit nešlo, jednak to opravdu stojí za to. Brzy po přejezdu maďarsko-rumunských hranic končí Panonská nížina a ve všech směrech, jimiž se turista v Rumunsku rozjede, se zvedají hory, v řadě míst porostlé pralesy, plné roklí, krasových útvarů, s hřebenovými výhledy do pustiny, kde desítky kilometrů nejsou silnice ani větší lidská sídla a kde má člověk ještě důvod bát se divokých šelem. Pro milovníky volné přírody a pomalého pohybu malý ráj na zemi, který navíc není svázán obvyklými pravidly. Lze tady volně tábořit, rozdělávat oheň,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
