Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Obálka vydání 40/2004
40/2004 • 26. 9. – 3. 10. 2004

2004/40

Kultura

Mimochodem

Viktor Šlajchrt

Kouzelníkova cesta do New Yorku

Ladislav Nagy

To nejlepší z Arthura Tresse

Petr Třešňák

E. F. Burian s lidskou tváří

Jaroslav Pašmik

V Německu se nyní vášnivě diskutuje o filmu ze života Adolfa Hitlera, v němž se tvůrci snažili nasadit vůdci alespoň trochu lidskou tvář. Polidštění by si jistě přálo více temných osobností nejen nacistické éry a žádost o pochopení se často ozývá také z řad umělců, kteří ve svízelné době chytili příležitost za pačesy a věrně sloužili tyranii. Mírná česká společnost vystavuje odpustky vcelku ráda, někdy taková rehabilitace ovšem dokáže tak trochu pokřivit historii. To je bohužel případ inscenace E. F. B. – Kladivo na divadlo, která měla premiéru minulý pátek v pražském Divadle Archa. Tým režiséra Jiřího Pokorného se v ní pokusil nastínit nový pohled na život a dílo Emila Františka Buriana (1904–1959) – talentovaného českého divadelníka, hudebního skladatele a horlivého přisluhovače stalinismu.

Špinavé střepy kubánské mizérie

Markéta Pilátová

„Raúl Rivero je neobyčejně vtipný a zábavný člověk, dobře si na něj vzpomínám. Chodili jsme spolu na čtení poezie a na večírky,“ naklání se ke mně v tramvaji náš zbrusu nový kubánský učitel španělštiny Manuel García a prohlíží si obálku knihy, kterou držím v ruce. „Sedí ve vězení,“ opáčím. „Ano, já vím,“ smutně pokrčí mohutnými rameny Manuel. Naštěstí není sám, kdo na Raúla Riveru nezapomněl.
V pražské kavárně Square se totiž minulý pátek sešla spousta politiků, bývalí prezidenti, velvyslanci, umělci, nakladatelé, překladatelé a organizátoři celé akce ze Společnosti Člověk v tísni. Všichni přišli předat symbolický vzkaz devětapadesátiletému novináři, spisovateli a básníkovi, jenž se nemohl dostavit. Spolu s dalšími sedmdesáti pěti lidmi padl do osidel loňských masových zatýkání na Kubě. Hosté v kavárně vítali český překlad Riverovy knihy Důkazy spojení a celou prosklenou elegantní místností vibrovala jednoduchá věta: Myslíme na tebe.

Komentáře

Kořistka na detektoru

Tomáš Němeček

Blahoslaven buď Karel

Josef Greš

Lekce všední svobody

Viktor Šlajchrt

Když vládne blbá nálada

Zbyněk Petráček

Poplach, nebo jen výstražný příklad? V polovině druhého mandátu Gerharda Schrödera a týden před jeho návštěvou Prahy přicházejí z Německa varovné signály. Při zemských volbách v Sasku a Braniborsku, tedy dvou zemích někdejší NDR, nebývale posílili postkomunisté (PDS) a strany extrémní pravice (NPD a DVU). Zástupci populistů tak obsadí třetinu křesel v zemských sněmech Drážďan a Postupimi. Tedy ještě jednou a podrobněji: je to důvod k obavám z dalšího vývoje, nebo jde spíše o průvodní jev reforem sociálního státu? Zatím se zdá, že mnohem blíže skutečnosti je druhá možnost.

Ve hvězdách

Zbyněk Petráček

Vážná otázka pro ODS

Erik Tabery

Je to ticho před bouří, říkají o atmosféře v ODS někteří její poslanci. Na povrchu se zdá, že je vše v pořádku a strana se může těšit na pohodlné volební žně – nejprve v listopadu v krajích a v Senátu, za necelé dva roky v celostátních volbách do sněmovny.
Jenže jistota příštích vítězů se poslední dobou vytrácí. Sociální demokraté se Stanislavem Grossem evidentně ožili. Lidovce zase vede Miroslav Kalousek, který se občas chová a mluví jako šéf vlády, občas jako šéf opozice a obě role mu sednou. Ale kam se poděl Mirek Topolánek? ODS se má v prosinci rozhodnout, zda bude současný předseda i jejím volebním lídrem. Pokud bude Topolánek ticho jako dosud, skutečně může sklidit na kongresu bouři.