Je to naděje pro cizince, ale zároveň i pro vymírající Čechy. Tak by se dal ve stručnosti shrnout už rok běžící projekt, který u nás vybraným lidem jiné národnosti usnadňuje legální pobyt a práci. Jeho cílem ale není humanitární pomoc, nýbrž obrana tuzemské společnosti proti poklesu zdejší populace. Rok k definitivnímu zhodnocení projektu nestačí, ale už dnes odhalil slabiny českého přístupu k cizincům.
Tři oříšky pro Natalii
Pro rodinu Andreje Ignatjeva jsou kazašské stepi, hory, příbuzní a kamarádi už dávno minulostí. Ignatjevovi před sedmi lety dostali výpověď ze zaměstnání, protože je měli nahradit rodilí Kazaši. „Cítili jsme, že pro nás tam už není žádná budoucnost. Ztratili jsme svoji vlast – v Kazachstánu na nás pohlíželi jako na Rusy a v Rusku zase jako na Kazachy. Tak jsme se rozhodli vydat jinam,“ říká Andrej. S manželkou v osmém měsíci těhotenství a dvěma dětmi si na cestu sbalili jenom kufry s oblečením a nasedli do letadla směr neznámá Praha. „V Kazachstánu spousta lidí poslouchala Gotta nebo Vondráčkovou, a také jsme znali české filmy. Jediné, co věděl náš syn o zemi, do které jsme se vydali, bylo, že se v ní natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku,“ říká s úsměvem paní Natalia.
Rodina zaplatila prostředníkům více než 10 tisíc dolarů za zprostředkování víza a ubytování v Česku. Po roce ale došly peníze a rodina zvažovala návrat…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
