2004/39

Minulou středu zemřel v Los Angeles ve věku 55 let po pětiletém boji s rakovinou prostaty kytarista americké punkové skupiny The Ramones Johnny Ramone, vlastním jménem John Cummings. Smrtce se poslední dobou mezi členy této legendární kapely zalíbilo. Zpěvák Joey Ramone (Jeffrey Hyman) podlehl v roce 2001 rakovině lymfatických žláz, baskytarista Dee Dee Ramone (Douglas Colvin) zemřel o rok později na drogové předávkování, z původní sestavy zůstává naživu jen bubeník Tommy Ramone (maďarský exulant Thomas Erdelyi).

Před dvěma roky se prvotina tehdy třiadvacetileté Petry Hůlové Paměť mojí babičce stala prvořadou literární událostí. Provázel ji mimořádný zájem tisku, v anketě Lidových novin byla vyhlášena „knihou roku“ a v nakladatelství Torst ji dnes pokládají za nejprodávanější titul své historie. K příčinám úspěchu možná patřilo i to, že se autorka vzdálila od českých reálií až do Mongolska. Našla tam nejen exotický kolorit, ale také scénu pro univerzální drama, které se věčně rodí z napětí mezi lokalitou a globalitou, citem a rozumem, tradičním řádem a dynamikou civilizace. Mladá autorka prokázala nevšední literární nadání, ale vskutku jedinečný byl výchozí nápad, s jakým se dá těžko přijít podruhé. Ve vzduchu tak zůstávala otázka, zda najde podobně atraktivní aranžmá i pro druhou knížku a jestli ho bude hledat zase někde v dálavách. Odpovědí je novelka Přes matný sklo, kterou v minulých dnech vydal opět Torst.

Polovinu obyvatel Španělska tvoří ženy. Více jak polovina španělských žen je vdaných. Sedmdesát procent jich používá antikoncepci. Dvacet procent z nich každý den čte. Každý rok jich několik desítek zavraždí manžel či milenec.

Rámeček
PETR BRATSKÝ se narodil roku 1955 v Klatovech. Vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině, obor provoz a ekonomika železniční dopravy. V roce 1989 spoluzakládal na pražských Lužinách Občanské fórum a na podzim 1990 byl jako jeho člen zvolen starostou městské části Praha-Stodůlky. V roce 1991 byl jedním ze zakládajících členů ODS. V pražské komunální politice působil až do posledních parlamentních voleb, kdy byl zvolen za ODS poslancem. Ve sněmovně zasedl ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a ve stálé delegaci parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Petr Bratský je ženatý, má syny Petra a Pavla. Ve volném čase se věnuje skautingu.
Konec rámečku

Před několika dny jsme si připomněli výročí 11. září. Je svět dnes bezpečnější?
Po tom, co jsme vstoupili do NATO, se já i moje rodina bezpečněji cítíme. Samozřejmě, že se svou pomocí při odstraňování největších hrozeb vystavujeme určitému riziku. Ale ustupovat se nedá.

Obyvatelé Prostředního Vydří nedaleko Telče už deset let vědí, že první víkend v červenci je nejlepší odjet někam k příbuzným. Vesnici s dvaceti chalupami totiž pokaždé v tomto čase zaplaví tisíce lidí. Všichni směřují do statku na návsi, který není nápadný jen svojí zpustlostí, zarostlým dvorem a rozpadajícími se stodolami. Taky se nikdy nezamyká, ve světnici je veliká knihovna, starý klavír a ocelový artefakt v hliněné díře po vytrhaných prknech. Spolu se zástupy přijíždí i několik rockových skupin, vzadu v obrovské stodole rozestaví aparaturu a tři dny se pak na statku hraje, tančí a popíjí. Návštěvníci jsou různého stáří, vzhledu i společenského postavení. Jedno ale mají společné – svá léta komunismu prožili obvykle na okraji společnosti. Teď a tady je pro ně tahle muzika důležitá, ale určitě ne nejdůležitější. Celé tohle každoroční „běsnění“ je především oslava majitele statku Ivana Martina Jirouse. Kvůli němu se sem jezdí a není se čemu divit. Stejně jako měla tahle země za komunistů Havla, měla i Jirouse. Jeho dramatický příběh si stojí za to připomenout nejen proto, že tento čtvrtek bude Jirousovi šedesát let.

Žádný polský klerik neplní stránky novin tak dlouho a tak často jako gdaňský farář Henryk Jankowski. Kněz, který nejprve proslul jako jedna z ikon Solidarity a blízký přítel Lecha Wałęsy, se v posledních letech stal také symbolem špatného vkusu, xenofobie a antisemitismu. Teď se na titulních stránkách objevil znova. Tentokrát v souvislosti se sexuálními delikty. Osmašedesátiletý prelát je sice na skandály zvyklý, stejně jako na to, že mu až dosud žádný z nich vážněji neuškodil. Zdá se však, že tentokrát je nechvalnému konci své kariéry přece jen blízko.

Putin se rozhodl přitvrdit v boji s terorem. Vytvoří novou protiteroristickou agenturu a nové ministerstvo pro národnostní a regionální politiku. Šoku z Beslanu ale využije i pro další posílení státní moci. Kreml hodlá napříště jmenovat gubernátory a prezidenty národnostních republik a zrušit jednomandátové volební okruhy, díky kterým se ještě tu a tam dostali do parlamentu opoziční poslanci. Vyhrazuje si i právo udeřit proti terorismu kdekoli – tedy i za hranicemi Ruska.

Je to jako zázrak: permanentně krachující zadlužený Zetor ohlásil najednou mnohamilionový zisk a růst výroby traktorů o pětinu. A nového vlastníka – slovenský HTC holding – si pochvalují i zaměstnanci, kteří mu ještě před rokem nemohli přijít na jméno.

Přede dveřmi jsou druhé krajské volby. U těch předchozích se všichni kandidáti nové samosprávy shodli v celé zemi na jediném: potřebujeme víc silnic, nové dálnice a průmyslové zóny.

Evropská unie stojí na prahu klíčového rozhodnutí. Šéfové pětadvacítky musí za pár týdnů sdělit Turecku, zda ho chtějí přijmout do svého klubu nebo ne. Podle komentátorů to bude ve svém důsledku zásadnější politické rozhodnutí než nedávné přijetí deseti převážně postkomunistických nováčků. Otázka tedy zní: co bude v Bruselu prosazovat český premiér a jak vlastně a v čích hlavách se náš postoj rodí.

Jde do tuhého. Před českými politiky stojí první velké evropské rozhodnutí, při němž už se nebudou moci schovat za voliče hlasující v referendu, tentokrát to bude jen na nich. Řeč je o prosincovém jednání Evropské unie, kde by už mělo padnout rozhodnutí o přijetí, nebo nepřijetí sedmdesátimilionového, muslimského Turecka. Přesněji řečeno rozhodnutí, o tom, zda budou s touto z většiny asijskou zemí zahájeny přijímací rozhovory.

Na území větším než Francie není skoro nic než tu a tam křoví buše. Tisíce kilometrů roviny. Lidská obydlí jsou velmi vzdálena. Nejde o domy, ale o přístřešky z větviček, hadříků a plastů. Lidé mají výrazně černou pleť. Patří k africkým kmenům, které se aktivnější a mobilnější arabští sousedé snaží už dlouho vytlačovat z půdy, ze súdánského území. Z území státu, kde vládne totální policejní diktatura, věznění, mučení. Hrůzná diktatura, která léta poskytovala podporu bin Ládinovi a tvrdě se hlásící k arabizaci. Súdán, vzorný arabský stát, potřebuje především peníze ropných států, zejména Saúdské Arábie. Vzorný arabský stát, pryč s černým obyvatelstvem. Je potřeba eliminovat možná ložiska budoucího odporu.