Často hledáte, jak…
Obálka vydání 38/2004
38/2004 • 12.–19. 9. 2004

2004/38

Zahraničí

Svět kolem

Kdyby nás podpořil Havel

František Šístek

Tu fotku tam nedávejte!

Karel Hvížďala

Klaus na dvoře chánů

Slavomír Horák

Václav Klaus se minulý týden vypravil na devítidenní návštěvu tří postsovětských republik Střední Asie – Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu. Nevymámil sice ani dolar českých pohledávek, ale podepsal dvě smlouvy s Kazachstánem (dohodu o ekonomické, průmyslové a vědecko-technické spolupráci a dohodu o spolupráci v oblasti posuzování shody vzájemně dodávaných výrobků), a užil si nadšeného přivítání, jaké pamatujeme z dob návštěv hlav spřátelených států světové socialistické soustavy. Kořeny Klausova zájmu o Střední Asii spadají asi do loňska, kdy si nejvyšší český představitel dobře popovídal s kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem při oslavách třísetletého výročí založení Sankt Petěrburgu.

Neklidný Kavkaz

Emil Souleimanov

Pro ruské úřady jsou viníci teroristického útoku na školu v severoosetském Beslanu jasní: čečenští separatisté. Místní to ale vnímají jinak. Zatímco Moskva, v touze spojit svůj čečenský problém s mezinárodním bojem proti terorismu, mluví o Arabech mezi únosci a o napojení na al-Káidu, pro Osetince je vše jasné – na vině jsou Inguši. Ingušská žena prý provedla před útokem průzkum školy a schovala tam zbraně, místní Inguši z města preventivně zmizeli, útočníci přišli ze severu, z ingušské vesnice Khurikau atd. Tyhle fámy mají silný život a především hluboké kořeny. Ukazují, že problémem na Kavkaze není jen léta se táhnoucí krvavá válka v Čečensku. Na severních i jižních svazích kavkazského hřebene čeká na výbuch více sudů s prachem.

Komentáře

Ať žije diktát peněz

Marek Švehla

Cit na Hradě

Erik Tabery

Po delší době přišla z Hradu dobrá zpráva. Prezident se rozhodl udělit milost severokorejským dělnicím, které v dubnu napadly štáb České televize. Ten se vydal do jejich továrny poté, co v Respektu vyšel článek o tom, že na několika místech republiky je zaměstnáváno přes sto šiček ze Severní Koreje. Například v Žebráku žijí přímo pod dohledem importovaných politruků, nesmějí se volně pohybovat a část platu odevzdávají své ambasádě. Klausova milost je rozumná, včetně odůvodnění: „Prezident republiky zastavuje trestní stíhání, protože hrozí, že újma, která by vznikla korejským dělnicím, by mohla být zcela nepřiměřená škodě, kterou způsobily a kterou jsou připraveny nahradit.“ Odsuzující verdikt by pro šičky znamenal vyhoštění a nejasný osud v nejhorším režimu na světě. Napadení kameramana se proto po lidské stránce dalo pochopit, pokud měly strach, že ztratí místo nebo že se jim režim pomstí. Podstata věci zkrátka není v tom, jestli vyděšené dělnice poškodily kameru, ale že na území demokratického státu může severokorejská vláda vykořisťovat své lidi.

Svoboda proti všem

Adam Drda

Tužku do ruky, premiére

Tomáš Němeček

Ve hvězdách

Viktor Šlajchrt

Co se změní po Beslanu

Josef Pazderka

Ve válce s terorismem se stal 3. září strašný válečný zločin. Střelba do prchajících, hladem a žízní ztýraných dětí, jež skupina islamistických teroristů zadržovala jako rukojmí v základní škole v severoosetském Beslanu, se vymyká jakémukoli srovnání. Počet civilních obětí dosáhl 329, z toho většina byly právě děti.
Kdo a proč si vybral jako rukojmí školáky? Proč zrovna Severní Osetie? Jak se proti podobným útokům bránit? Co má teď vlastně Rusko udělat? Po deseti dnech od vraždění v Beslanu se začínají odpovědi rýsovat.