Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Obálka vydání 37/2004
37/2004 • 5.–12. 9. 2004

2004/37

Domov

Schkola základ života

Jan Kovalík

Tři roky pro Dudka a Šimáka

Jaroslav Spurný

Připomeňme si

Vojtěch Čepelák

Šumavu nedáme

Eliška Bártová

BIS míří do televize

Jaroslav Spurný

Publicistický tým České televize získal novou posilu – někdejší reportérku Novy Lenku Královou. Jde ovšem o nanejvýš spornou událost. Jak vyplývá z řady dokumentů a koneckonců i z přiznání samotné novinářky, slečna Králová na Nově v 90. letech pracovala jako agentka BIS a jednu z klíčových reportáží natočila pod vedením svých řídících důstojníků. Šéfové veřejnoprávní publicistiky nejsou schopni vysvětlit, proč přijímají člověka, který se podílel na zpravodajských hrách. „Byla chyba, co jsem udělala, a už pro BIS nepracuji,“ říká slečna Králová. Její kolegové z pořadu Reportéři jsou ale znepokojeni: v některých dílech se zveřejňují přísně tajné informace a BIS by pochopitelně ráda věděla, jak a od koho se novináři tyto údaje dozvídají.

Brusel kárá Sobotku

Hana Čápová

Naše neochota kultivovat zdejší systém rozdělování veřejných peněz popíchla Brusel k rychlé odpovědi: Evropská komise nám zablokovala možnost čerpání peněz z programu Phare. Totéž potkalo všechny nové členy Unie s výjimkou Maďarska a Malty. A je to vlastně dobrá zpráva. Počkat si nějaký čas na čtyři miliardy korun výměnou za průhledná pravidla pro jejich rozdělování se vyplatí. O to víc, že se hraje také o průhlednost rozdělování mnohem větší částky – jen do roku 2006 jde o balík až osmdesáti miliard korun ze strukturálních a dalších fondů EU.

Komentáře

Rozlučka s Dominem

Tomáš Němeček

Kavanův muž se hlásí

Erik Tabery

Slezák, Husák, Masaryk

Adam Drda

Rodiče, do zbraně

Hana Čápová

Zase máme za sebou ten téměř mystický den, 1. září, začátek školy. Jeho náboj se dá shrnout do jednoho slova – očekávání. Nezaškodí proto trochu prozkoumat, co nás, rodiče, v novém školním roce asi tak čeká. Na co se máme připravit, nám naznačila ministryně školství Petra Buzková v rozhlasovém rozhovoru na BBC den před začátkem školy. Mimoděk totiž poodhalila změnu, kterou zdejší úředníci a politici prošli za posledních pár let. Naučili se říkat to, co chce veřejnost slyšet. Zdaleka to však neznamená, že takové věci také skutečně dělají.

Ve hvězdách

Tomáš Němeček

Vyhrajeme? Musíme!

Zbyněk Petráček

Vyhrajeme nevyhratelné? To není jen jeden z už proslulých breptů současného amerického prezidenta, ale zcela reálný problém, nad kterým by se měli zamýšlet především Bushovi odpůrci, nechtějí-li být sami považováni za defétisty. Tento pátek uplynou tři roky od 11. září 2001, dne, kdy teroristé zaútočili na Ameriku a začala globální válka proti nim. Zároveň se celý uplynulý týden nesl ve znamení terorismu – v Rusku, Iráku i jinde. Při pohledu na tyto zprávy může člověka přepadnout beznaděj. Lze vůbec takovou válku vyhrát? Titulní strany novin ovládlo Rusko. Nejprve dvě letadla poslaná k zemi čečenskými „černými vdovami“ – 90 mrtvých. Pak výbuch u moskevského metra provedený jejich kolegyní – nejméně 10 mrtvých. A ve středu něco dosud neslýchaného. Komando zatím nejasného organizačního či etnického složení, leč bojující za čečenskou věc, obsadilo školu v severoosetském Beslanu a získalo přes tisíc rukojmích včetně dětí školního i předškolního věku. Navzdory výhrůžkám vraždami dětí při případném útoku (50 za mrtvého teroristu, 30 za zraněného) zaútočila v pátek speciální jednotka. Svět zažíval určité déja vu z října 2002, kdy teroristé obsadili moskevské divadlo Dubrovka. Také tehdy zaútočily bezpečnostní síly bez ohledu na životy rukojmích. Po zkušenosti s neochotou ruských úřadů při zveřejňování podrobností o akci v Dubrovce je na místě skepse i v případě Beslanu. Kolik tam zůstalo mrtvých? Kolik z nich rukou teroristů a kolik kulkami vojáků? Jen těžko se to někdy dozvíme přesně.