Rozporuplnou osobnost skladatele, režiséra, herce a zpěváka Emila Františka Buriana (1904–1959), připomene toto úterý premiéra projektu Kladivo na E. F. B. v pražském Divadle Archa. Jako žánr zvolili autoři v čele s režisérem Jiřím Pokorným multimediální „inscenovaný dokument“, což je v podstatě pásmo hraných scén z Burianova života s filmovými dotáčkami a ukázkami jeho tvorby.
Burian byl bouřlivák, snílek a vynikající umělec s téměř renesančním záběrem. Již v jednadvaceti složil úspěšnou operu, která byla uvedena na scéně zlaté kapličky, a ve třiceti vedl vlastní divadlo D 34, v jehož přestavěných prostorách nyní sídlí Archa. Jako řada jeho vrstevníků vstoupil do komunistické strany. Jeho levičáctví mělo ovšem meze: v roce 1937 reagoval například kriticky na Stalinovy čistky mezi sovětskými umělci. Antifašistické postoje zajistily Burianovi za války pozornost gestapa a cestu do koncentráku. Přežil, ale po návratu to byl trochu jiný člověk (v představení to připomíná jeho autentický politický projev z roku 1945, který trvá 20 minut).
Obluzení šílenými zážitky z války pravděpodobně prohloubilo jeho nekritické přijímání extremistických nároků levice. Stal se příznivcem socialistického realismu a dokonce poslancem Národního shromáždění, což se samozřejmě smutně promítlo v jeho dílech.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
