Počátek popisuje historie krátce: dne 29. srpna 1944 překročila německá armáda slovenské hranice s cílem pacifikovat bouřící se zemi, nad kterou prohitlerovský loutkový režim ztrácel kontrolu. Týž den vypuklo dlouho připravované povstání. Důstojníci slovenské armády se zmocnili velitelství pozemních vojsk v Banské Bystrici a vydali všem jednotkám rozkaz zaujmout bojové postavení. Povstání trvalo dva měsíce a i po porážce pokračovalo ve formě partyzánského boje až do příchodu východní fronty. Jak dnes tyto události z doby před šedesáti lety vnímat?
Spojenci i soupeři
Zatímco hlavní silou povstání, připraveného domácí opozicí, byla armáda, v jeho ideovém centru – Slovenské národní radě – se na základě umírněného národovectví a umírněného sociálního programu sešly dva různorodé ideové proudy, občanský a komunistický. Zde je dobré mít na zřeteli rozdíl mezi českými a slovenskými komunisty. V průmyslových Čechách během 20. let zvítězil tvrdý revoluční proud stavící se proti veškeré dosavadní politice a kultuře, kdežto na agrárním Slovensku měl komunismus spíše sociální a emancipační charakter. Když se na středním Slovensku na čas ustavil povstalecký stát, na osvobozeném území se nezavádělo revoluční právo. Šlo o klasický převrat, kdy se vyměnili zkompromitovaní lidé a jinak vše zůstalo při starém, jen ze zákonodárství byly vypuštěny od nacistů převzaté rasové normy a některé klerikální zákony domácí provenience.
Paralelně se ovšem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
