Göring skoro shakespearovský
V četných sbírkách anekdot o nacistech, které u nás krátce po válce zaplnily knihkupecké pulty, vystupoval Hitlerův dlouholetý oficiální zástupce Hermann Göring snad ještě častěji než sám vůdce, ale ve znatelně dobromyslnější podobě. Vtipy si vesměs utahovaly z jeho nadměrné tloušťky, parádivosti, chlubivého chlapáctví a lenosti, což jsou chybičky, které se dají odpustit spíš než krvelačná hysterie. Státní prezident Hácha si ovšem z osobního jednání s oběma pohlaváry v noci na 15. března 1939 odnesl jinou zkušenost. Hitlerovo řvaní se podle něj dalo vydržet, byl to jen člověk, něco horšího však vycítil z Göringa, který si ho vzal stranou, držel jej přátelsky za paži a mazlivě mu vykládal, jak jeho Luftwaffe dokonale srovná Prahu se zemí. „Díval se mi přitom do očí jako nějaká ženská a já zrovna v tom okamžiku na těch jeho usměvavých očích poznal, že to není řeč do větru, poznal jsem, že se mnou mluví ďábel, který to opravdu udělá,“ svěřil se starý prezident po návratu z Berlína spisovateli Karlu Horkému.
V četných sbírkách anekdot o nacistech, které u nás krátce po válce zaplnily knihkupecké pulty, vystupoval Hitlerův dlouholetý oficiální zástupce Hermann Göring snad ještě častěji než sám vůdce, ale ve znatelně dobromyslnější podobě. Vtipy si vesměs utahovaly z jeho nadměrné tloušťky, parádivosti, chlubivého chlapáctví a lenosti, což jsou chybičky, které se dají odpustit spíš než krvelačná hysterie. Státní prezident Hácha si ovšem z osobního jednání s oběma pohlaváry v noci na 15. března 1939 odnesl jinou zkušenost. Hitlerovo řvaní se podle něj dalo vydržet, byl to jen člověk, něco horšího však vycítil z Göringa, který si ho vzal stranou, držel jej přátelsky za paži a mazlivě mu vykládal, jak jeho Luftwaffe dokonale srovná Prahu se zemí. „Díval se mi přitom do očí jako nějaká ženská a já zrovna v tom okamžiku na těch jeho usměvavých očích poznal, že to není řeč do větru, poznal jsem, že se mnou mluví ďábel, který to opravdu udělá,“ svěřil se starý prezident po návratu z Berlína spisovateli Karlu Horkému.
Hluboce věřící katolík Hácha mohl spatřit ďábla i tam, kde šlo jen o psychický nátlak známou metodou souhry hodného a zlého policajta, obraz žoviálního maršála se přesto vymyká z kolektivního portrétu nacistických stvůr. Za první světové války prokázal jako letec až výstřední odvahu, disponoval zřejmě, ač se to zdá nepochopitelné, značným osobním kouzlem, jemuž v třicátých letech…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
