Prezident zavelel proti ČNB

Českou národní banku čeká zanedlouho velký třesk. Stejně velký, jaký si už pod novým prezidentem prožila jiná renomovaná instituce, která se také až dosud těšila oblibě veřejnosti a uznání expertů – Ústavní soud. V únoru 2005 vyprší funkční období čtyřem ze sedmi členů bankovní rady, včetně guvernéra Zdeňka Tůmy, a za rok dalším dvěma. Václav Klaus ohlašuje „nemalou obměnu“ a na rozdíl od nominací soudců ho zde nebude korigovat Senát: hlava státu podle ústavy rozhoduje sama, jen nepatrně vázána zákonem.

Při vědomí, že prezidentův těžkopádný výběr dovedl kdysi tak aktivní Ústavní soud do dnešní ochablosti, nevypadá budoucnost ČNB nijak optimisticky. Jediná šance, jak ovlivnit výběr k lepšímu – určitá obměna by totiž smysl mít mohla –, je vést o něm veřejnou debatu. Po patnáctileté zkušenosti s Václavem Klausem sice nelze čekat zázraky, ale za pokus to snad stojí.

Konec s čistým štítem

Důvody ke kritice Tůmovy bankovní rady se hledají těžko. Neudělala žádnou vážnou chybu. Na žebříčcích důvěry v ústavní instituce se ČNB trvale drží na předních místech. Ani Mezinárodní měnový fond ve svých zprávách nemá k její politice žádné výhrady, naopak: lidé z ČNB jsou zváni do světa jako techničtí poradci do zemí, které zaujala zdejší úspěšná protiinflační politika.

Pak je tu věc, která se měřit nedá – étos celé instituce. Vysokou důvěryhodnost…