Nejen Přibylův konec

Snadnost, s jakou vyplavaly na povrch důkazy tíživých skutků v minulosti šéfa Úřadu vlády Pavla Přibyla, znamená pro nového premiéra značnou potíž. Vepsala totiž viditelný otazník nejen nad další Grossovy „normalizační“ spolupracovníky, ale i nad premiérovy hodnoty.

Odborník

Premiérova pohádka o „čistém muži, který jen poslouchal rozkazy a nikdy nikomu neublížil“, nevydržela ani týden soustředěného zájmu. Stačilo, aby do archivu vedle úředníků na chvíli nahlédli i novináři, a bylo jasno: Pavel Přibyl velel před listopadem 1989 mužům, kteří mlátili demonstranty za svobodu s takovou vervou, až je za to pak vyšetřovala inspekce. Tváří v tvář nalezeným dokumentům šéf Úřadu vlády rezignoval. „Nemyslím si, že osoby jako já jsou o něco horší než ti, kteří tenkrát stáli na druhé straně,“ řekl na rozloučenou. Problém je však jinde: v tom, že premiér Gross naopak považuje osoby jako Přibyl za „o něco lepší“, než jsou ti z druhé strany. Otázka zní, proč. Čím ho tak oslňují a co mu dávají, že je kvůli nim ochoten riskovat svoji důvěryhodnost i popularitu? Přibylova politická kariéra je v tomto smyslu dosud neprobádaným polem pro pokus o odpověď.

„K panu Grossovi jsem se dostal přes známého z fotbalu. Věděl, že jsem volný a bezpečnostní problematiku znám, tak mě doporučil a pan Gross si mě vzal jako asistenta,“ popsal minulý…