Předminulý týden zveřejnil americký Národní ústav pro boj s rakovinou (National Cancer Institute) souhrnnou zprávu o výsledcích svého souboje s touto zhoubnou nemocí za posledních pětadvacet let. Netrpělivost, s níž odborná veřejnost na tento report čekala, lze snadno pochopit. Rakovina je po selháních srdce druhou nejčastější příčinou úmrtí a jedním z největších rizik, kterým musí obyvatelé rozvinutých zemí čelit. Čeho se tedy americkým výzkumníkům od roku 1971, kdy prezident Richard Nixon veřejně vyhlásil „válku této strašné chorobě“, podařilo dosáhnout?
Pět stovek ze sta tisíc
Třebaže Nixon i jeho následovníci pravidelně uvolňovali pro boj s rakovinou značné prostředky, nepřinášelo soustředěné úsilí mnoha vědeckých týmů dlouhá léta žádné viditelnější výsledky. Až do začátku 90. let počet lidí, u nichž byl ve Spojených státech diagnostikován karcinom, stále rostl. Zatímco v polovině sedmdesátých let onemocněly některou z forem rakoviny čtyři stovky z každého statisíce Američanů, v roce 1992 už na stejný počet lidí připadalo o sto případů více. A spolu s tím rostl i počet těch, kdo zhoubnému bujení podléhali.
Zlomit depresivní trend a zúročit letitý výzkum se Američanům podařilo až v roce 1992, kdy začal poprvé mírně klesat počet nových případů, a také v roce 1994, kdy se poprvé podařilo snížit počet těch, kdo rakovině podlehli. Povzbudivým směrem však…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
