Vernakevič versus stát

Devadesát dva ruble (devadesát korun), bezplatná zubní protéza, o polovinu levnější léky a jednou za rok volná jízdenka na vlak. Přesně na tolik ohodnotil v nově přijatém zákoně ruský parlament sedmdesát let bezpráví, vydírání a špiclování, kterému byly vystaveny bez výjimky všechny děti obětí sovětského komunismu. Miliony jich Stalinův režim odvlekl na „převýchovu“ do obávaných dětských domovů, v nichž pak – za neustálého bití, šikanování a ponižování – musely trávit nekonečná léta bez možnosti navštívit své blízké nebo se cokoli dozvědět o osudu svých rodičů. Cejchu druhořadých lidí se děti „vyvrhelů“ nezbavily ani po propuštění na svobodu a mnohé provází dodnes.

Stigma

Igor Vernakevič (73) z uralského města Ufy je čítankovým případem toho, jak komunistický režim zacházel s dětmi politicky pronásledovaných osob.

V rámci Velkého teroru byli oba Igorovi rodiče v roce 1937 zadrženi tajnou policií. Sousedé je udali, že „vedou protistátní řeči“. Otec byl okamžitě zastřelen, matku odsoudili k 25 letům v sibiřských gulazích. Sedmiletého Igora a jeho sestru komunistické orgány jako „rodinné příslušníky zrádců vlasti“ vystěhovaly z bytu a odsoudily k pobytu ve speciálním dětském domově na Urale. Zůstali tam uvězněni až do plnoletosti, ale ani po propuštění je nálepka politicky nespolehlivých neopustila. Igor Vernakevič…