Desítky tisíc zdejších školáků mají od malička úředně přidělenou vizitku: mentálně zaostalé, obtížně vzdělavatelné dítě. Zatímco třeba v Rakousku je takto označen každý šedesátý a ve Švédsku dokonce jen každý dvoutisící žák, v Česku jde z kola ven jedno dítě z pětadvaceti. Jak si ten rozdíl vysvětlit? Odpověď dává zdejší systém zvláštních škol. Ústavy, zamýšlené původně jako pomoc dětem ve velkých potížích, se postupně proměnily ve státní past na bytosti, které zdržují nebo se liší.
Byla malá a bála se
V severomoravské metropoli Ostravě stojí bezmála čtvrtina všech 429 zdejších zvláštních škol. O tom, které dítě v nich skončí a které naopak dostane šanci na normální budoucnost, rozhodují psychologové v pedagogicko-psychologických poradnách. Do jejich rukou se děti dostávají
většinou v šesti letech ještě před nástupem do školy, nebo po roční docházce, když vybočují z průměru a učitelé si s nimi nevědí rady. „Mívají problémy s komunikací, nerozumí instrukcím, nedovedou se vyjádřit a většinou nechodily do mateřské školky,“ popisuje Sylvie Mertová, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Ostravě-Zábřehu, s jakým doporučením k nim děti nejčastěji přicházejí. „A samozřejmě kvůli prospěchovým nedostatkům.“ Dítě v poradně projde zkouškou znalostí a testem IQ. Testovací otázky psychologové nechtějí prozradit stejně jako to, jaký výsledek je opravňuje k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
