S blížícím se odchodem Václava Havla vstupují do finiše i pokusy politických stran domluvit se na jeho nástupci. Jde to ztuha. Partaje se nedokáží dohodnout ani uvnitř sebe, ani mezi sebou navzájem. Bezradnost a strach z návratu politických monster typu Miloše Zemana nutí vyjednavače k nejrůznějším zákulisním kličkám, které demokratickou volbu degradují na neradostný, hysterií poznamenaný obchod. Proto je třeba přivítat, že někteří politici přišli v poslední době s návrhem, aby hlavu českého státu napříště místo parlamentu vybírala celá veřejnost. Problém návrhu spočívá v tom, že je čistě instrumentální. Nevyvolala jej snaha zlepšit kvalitu zdejší demokracie, nýbrž nutnost vyřešit aktuální pat. Hrozí tudíž nebezpečí, že v případě malého společenského zájmu bude přímá volba prezidenta “stažena” z politické nabídky ihned poté, co potíže politiků pominou. A to by byla škoda. Jde totiž rozhodně o věc, která stojí za zvážení. Hlavu státu si volí přímo i naši sousedé Poláci, Slováci i Rakušané. V Německu tomu tak není proto, že ústava byla koncipována po druhé světové válce, kdy bylo silné trauma z moci jednoho muže – Adolfa Hitlera. Ovšem Němci si stejně jako Poláci a Slováci zase volí přímo starosty. Zaangažovat občany co nejvíce do rozhodování o jejich reprezentantech je tedy zcela nepřehlédnutelný evropský trend.
Ostatně hledat argumenty proti přímé volbě jde jen těžko. Riziko, že lidé vyberou do čela státu nějakého populistu, je zhruba stejné jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
