Letos na podzim, počínaje tímto víkendem, proběhnou také doplňovací volby do Senátu. Až skončí, změní se jedna třetina stávajícího složení horní komory parlamentu. Volba senátorů bude tentokrát klíčová, protože už v lednu (nejpozději do konce Havlova mandátu, tedy do 3. ledna) se bude volit nový prezident České republiky. Při tomto hlasování má podpora senátorů stejnou váhu jako podpora poslanců.
Těžký život senátora
Senát to nikdy neměl v Česku jednoduché. Když byl v roce 1996 zakládán, hovořila o něm většina politických stran jako o zbytečném odkladišti neúspěšných politiků. Nejsilnějším kritikem byla ODS, která ostatně ještě před letošními parlamentními volbami uvažovala o tom, že si dá do programu návrh na zrušení horní komory. Senát má také nevýhodu v tom, že nevyslovuje důvěru vládě, nehlasuje o rozpočtu či nejmenuje členy například mediálních rad. Mediálně vděčná rozhodování se mu tedy většinou vyhýbají. Jeho chvíle ale přišla v dobách opoziční smlouvy. Jak známo, ODS si na ČSSD vymohla, že jí umožní vládnout, pokud společně prosadí účelovou změnu volebního systému a ústavy, která bude znamenat menší pravomoci prezidenta. A právě pro změnu těchto bodů je zapotřebí souhlas obou komor parlamentu. Senát splnil svou roli a oběma nebezpečným návrhům zabránil. Sám naopak navrhl mimo jiné důležitý zákon o zpřístupnění svazků StB a ve velké míře úspěšně opravoval chyby v návrzích zákonů, které mu postoupila sněmovna. Nejdůležitější moment zatímní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
