Rodinný domek za městem a před ním rychlý vůz, který mě doveze do práce, za nákupy a kulturou. Standardní sen současného konzumu dokáže naplnit stále více lidí. Doma se mají dobře, jejich přání se ale plní na úkor dosud zachované zemědělské půdy a zbytků volné přírody. V Holandsku právě probíhá zkouška, jak se bude žít v zemi, kde většinu plochy pokrývá město a jeho satelity.
Domek u dálnice
Hned u dálnice mezi Rotterdamem a Haagem leží Ypenburg, kolonie jednopatrových řadových domků z cihel. Je dopoledne všedního dne, v ulicích se prochází několik žen s kočárky. Blízké parkoviště sousedí s dětským hřištěm a školou. Zahrádky a dvorky jsou od ulice odděleny vysokými dřevěnými ploty. Atmosféra tiché izolace, kterou dokresluje absence restaurací, obchodů a nabídky běžných služeb, kontrastuje se shonem opodál, kde bagry planýrují další stavební parcely. Není těžké se dovtípit, že kolonie vznikla teprve nedávno a lidé si podstatnou část věcí k životu obstarávají jinde. Nutně proto potřebují automobily. Je zbytečné se vyptávat, co tu bylo dříve. Hned za rozrytou částí s bagry se prostírá pole sevřené dálnicí a další zástavbou, jeho mezím kralují majestátní vrtule větrných elektráren. „Takový styl chceme změnit,“ komentuje sídliště podobná Ypenburgu Mirjam de Vries z ministerstva pro bytovou politiku. „Chceme, aby se všechny zásahy koordinovaly a vedla se diskuse, které plochy se hodí pro zástavbu a které nehodí.“ Její kancelář se nachází ve vysoké…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
