Kdo by nebyl rád, že se dnes Češi dožívají v průměru o pět let víc než před revolucí. A kdo by nebyl rád, že zdejší špitály vlastní přístroje, o kterých se jim za bolševika mohlo jen zdát. Přesto zatím není možné tleskat: české zdravotnictví se totiž stále potýká s velkými problémy. Nemocnice hlásí každý rok ztráty, drahé technologie leží ladem a nikdo je nevyužívá, lékaři jezdí za lepšími výdělky do zahraničí. Dosavadní ministr Fišer neudělal vůbec nic, aby tahle negativa napravil, a reformní vize zatím nejsou slyšet ani od kandidátů na jeho křeslo v příští vládě. Hraje se přitom o to, jestli nás v příštích letech bude mít kdo léčit.
Lékaři cestovatelé
Svatopluk Buček (57) je plastický chirurg. Jako špičkový odborník pracoval v polovině devadesátých let dva roky v Jihoafrické republice na nově vzniklé klinice specializované na popáleniny. „Odjel jsem hlavně kvůli zkušenostem. Ale samozřejmě i peníze jsou tam velmi lákavé,“ popisuje Buček. Za stejnou práci jako zde bral pětinásobný plat. V Africe potom strávil ještě několik dalších let. V Keni a jižním Súdánu se již o vydělávání peněz nedalo mluvit. „Byl jsem tam s vědomím, že tím naplňuji humanistické poslání medicíny,“ popisuje Buček období, kdy se denně setkával s mnoha lidmi nakaženými virem HIV a v buši operoval ve speciálním stanu polní nemocnice. „Mělo to ale i hodně příjemné stránky. Vylezl jsem na Kilimandžáro,“ říká s úsměvem lékař. Podle šéfa České lékařské komory Davida Ratha stoupá…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
