Prvním reálným datem pro vstup do Evropské unie je už rok 2004. Současná volební kampaň a stranické programy tak jsou, třeba mimoděk a nepřiznaně, kampaní a programem k integraci Čechů do západního světa. V souvislosti se vstupem se hodně mluví o kvótách, lhůtách a přísunu peněz z evropských fondů. Jsou ale také obecnější otázky, které zůstávají zamlčeny.
Kopírovat nebo vymýšlet
Proměnu ekonomiky a společnosti lze pojmout různým způsobem. Nasnadě je způsob mechanický, tj. kopírovat cizí vzory. Budeme-li mít stejně nízké daně jako v Irsku, naše podnikání se bude obdobně rychle rozvíjet; začneme-li vydávat na výzkum a vývoj tolik procent národního důchodu jako Francie, dostane se náš průmysl na stejný stupeň vyspělosti; když se náš sociální systém rozvine na úroveň Švédska, budou naši lidé také tak pilně pracovat atd. Očekává se jednoduchý vztah příčiny a následku, přičemž odlišnosti prostředí, hodnot a institucí zůstávají stranou, stejně jako aktéři, kteří by příslušnou změnu vyvolali v život. Obdobně nedomyšlená byla ale i originální česká cesta kapitalismu na úvěr. Dluhy z ní pocházející se totiž budou muset splácet dvakrát – jednou doslova, když se peníze potřebné k uhrazení privatizačních dluhů někomu vezmou na daních, a podruhé virtuálně, vezmeme-li v úvahu podťaté kořeny efektivního hospodaření a motivů k počestnému obohacování – a tím i k rychlejšímu růstu národního důchodu. Kopírovat by se jistě mělo, ale hlavně nápaditý…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
