Je těsně před Štědrým dnem a ve strohých prostorách břeclavského soudu probíhá trýznivé líčení: dvě rodiny tu spolu zápasí o jedno dítě. Manželé Zlata a Petr Škárkovi žádají soud o vrácení čtyřleté Marušky, kterou jim v roce 1998 odebrala „sociálka“. Proti nim stojí Dalibor a Marie Bártovi. Jim byla holčička před víc než rokem svěřena do předpěstounské péče a oni dnes po tomtéž soudu chtějí, aby jim Marušku dal do péče pěstounské. Znojemský sociální referát se o Škárkovy zajímal už dlouho předtím, než navrhl vzít jim všechny čtyři děti a svěřit je do ústavní výchovy. Ne že by se k nim rodiče chovali špatně - ale rodina žila v rozpadajícím se domě a na hranici životního minima. Když pan Škárka přišel o práci a místo registrace na pracovním úřadě se živil různými brigádami, ztratila rodina nárok na sociální dávky. Pak jim odpojili proud a úřad začal konat. „Hned druhý den přijely ženské ze sociálky v doprovodu osmi policajtů a beze slova odvezly děti pryč,“ vzpomíná Zlata Škárková. Znojemský soud pak děti přiřkl ústavu. Rozhodoval se totiž jen na základě příkrého hodnocení tamních sociálních pracovnic a posudku psychologa Alexandra Krinkeho: „Pokud by děti byly ponechány v péči rodičů, vzešly by z nich další nepřizpůsobiví jedinci. Lidé tohoto druhu pouze snižují kvalitu genofondu společnosti.“ Po odebrání dětí Škárkovi na dlouho upadli do beznaděje: bojovat s úřední převahou o návrat dětí se jim zdálo neproveditelné. Zlom přišel ve chvíli, kdy znojemský okresní úřad…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
