Během posledních čtyř dnů minulého týdne se v čele Venezuely vystřídali čtyři muži, přičemž prvním a do nedělního odpoledne posledním prezidentem byl staronový šéf státu Hugo Chávez. Armáda nejdříve provedla státní převrat, který následoval po zastřelení 10 až 15 lidí během už několikáté protivládní demonstrace před prezidentským palácem v Caracasu. Na dva dny pak správu převzala přechodná vláda v čele s průmyslníkem Pedrem Carmonou. V sobotu v noci ale i jeho donutily k rezignaci stejné důvody, jako předtím Cháveze: ztráta podpory ozbrojených sil a mohutné protesty tentokrát desetitisíců Chávezových příznivců. Obyvatelé Venezuely a armáda zůstávají v názoru na Cháveze rozděleni. Jisté je, že ztratil svatozář venezuelského Robina Hooda, jehož jediným životním cílem je bojovat za chudé - nespokojenost obyvatel s vládní politikou chtěl vyřešit střelbou do pokojných demonstrantů.
Nová tvář populismu
Chávez (47) je učebnicovým příkladem latinskoamerického politického zaříkávače. Tento někdejší výsadkář začal sbírat popularitu u Venezuelanů po neúspěšném puči proti prezidentu Pérezovi v roce 1992. Jeho televizní výstup bezprostředně před kapitulací představoval strhující kritiku stávajícího režimu, jeho „zkorumpovanosti“ a „vykořisťování obyvatel“. Tehdy seznámil veřejnost se svojí vizí „kapitalismu s lidskou tváří“, která ho později vynesla do prezidentského křesla. Více než 75 % Venezuelanů, kteří žijí ve čtvrté ropné velmoci na světě pod hranicí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
