Hudba pro černochy a bílou lůzu

V neděli se v pražském Veletržním paláci zastaví na svém turné dnes už proslavený kubánský Buena Vista Social Club. Pražské publikum sice neuslyší hlavní hvězdy stejnojmenného dokumentu Wima Wenderse (do Prahy přijede pouze zpěvák a perkusista Pio Leyva), ale koncert přesto nabízí možnost slyšet hudbu, na kterou v tuzemských podmínkách dosud prakticky nebylo možno narazit. Ve světle nedávného uvěznění Ivana Pilipa a Jana Bubeníka se čeští fanoušci navíc nemohou ubránit úvahám nad tím, kde se bere na Kubě taková radost ze života.

El cubanismo

Když se kalifornský hudebník, producent a spoluautor fenomenálního úspěchu souboru Buena Vista Social Club Ry Cooder vypravil před pár lety poprvé v životě na Kubu, nemohl dost dobře tušit, jak obrovský dopad bude jeho cesta mít. Jména živoucích legend kubánské hudby 20. století i jedinečné ostrovní rytmy sonu, guajiry a danzónu zdomácněly jeho přičiněním pět let poté doslova na celém světě. Cooderův počin navíc zkomplikoval zjednodušené, černobílé vidění Kuby: posluchači i diváci totiž stojí před otázkou jak, když zde může vzniknout podobný projekt? Na začátku byla náhoda. Cooder, jenž už léta předtím experimentoval s fúzí hudebních stylů z různých částí světa (například projekty A Meeting by the River či Talking Timbuktu), měl v Havaně původně natáčet setkání kubánských a západoafrických hudebníků. Nečekaná absence Afričanů způsobila, že se ve státních nahrávacích studiích Egrem místo nich narychlo sešli…