Padlé ženy přijdou do nebe

Velký bílý dům s věžičkou, kousek za pražským sídlištěm Řepy, je osídlen dvěma zdánlivě neslučitelnými světy. V jeho přední části sídlí řád Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, které zde pečují o staré a nemocné lidi. Vzadu ale už patří okna ze záclonkami celám žen, které si odpykávají tresty za nejrůznější zločiny. V oknech věznice nejsou mříže, před vchodem se státním znakem se rozprostírá pruh trávníku s květinami. Pokud kolem domu projde nějaká žena, nelze na praní pohled rozlišit, zda jde o personál kláštera, anebo „klientku“ zdejšího kriminálu. K mnoha výsadám zdejších vězeňkyň totiž díky nekonvenčnímu projektu každodenní spolupráce s jeptiškami u církevním stacionáři, patří i chození nu civilu".

Žádné hrdinství

Celý nápad, jak vězeňkyním v Řepích zajistit prostřednictvím církve práci, a tím se postarat i o to, aby se po propuštění z „lochu“ mohly snáze uráčit do života, vznikl u praní polonině devadesátých let na generálním ředitelství Vězeňské služby České republiky. Dorvou svatého Karla Boromejského ale spojení trestankyň a jeptišek zažil již dříve - převýchovu »padlých žen", jak se vězeňkyním tehdy říkalo, zajišťovaly sestry boromejky od roku 1865 až do doby, kdy se vlády nad zemí zmocnili komunisté a zabavili jejich kongregaci majetek. Když se pak po převratu boromejky vrátily do domu, který za totality sloužil Výzkumnému ústavu zemědělské techniky (například zdejší kostel byl socialistickými úředníky uvítán jako…