Je předposlední srpnová středa a kolem prezidentské rezidence v Minsku se shromažďuje asi pět set opozičních aktivistů. Nad hlavami drží portréty záhadně zmizelých, i v zahraničí známých kritiků režimu: exministra Juryje Zacharanky, bývalého poslance Viktara Hančara a novináře Dzmitryje Zavadského. „To jsou prezidentští kandidáti? A můžu dostat program?“ Časté otázky kolemjdoucích dokládají typický rys Běloruska těchto dnů. I týden před prezidentskými volbami má veřejnost jen minimum informací o lidech, kteří se jako opoziční kandidáti ucházejí o jejich důvěru.
Po volbách vám to vrátíme
Proti poslednímu evropskému diktátorovi Alexandru Lukašenkovi se postaví dva kandidáti: předseda Liberálnědemokratické strany Siarhej Hajdukěvič a předseda nezávislé Federace odborových svazů Uladzimir Hančaryk. Právě jedenašedesátiletý Hančaryk je postavou, na které se dohodly běloruské opoziční síly jako na svém společném kandidátovi. Jde přitom o dlouholetého komunistu - v čele odborů stojí nepřetržitě od roku 1986 - dnes ovšem o jednoho z odpůrců Lukašenka. Opozice proto doufá, že se stane průchodnou postavou jak pro demokraticky smýšlející veřejnost, tak i starší Bělorusy a obyvatele venkova, kteří zatím podporují Lukašenka. Jisté ale je, že Hančaryk i Hajdukěvič budou mít velice těžkou pozici. Mnoho Bělorusů Alexandru Lukašenkovi stále věří. Především kvůli velkému nedostatku svobodných informací. Dnešní Bělorusko sice není Československem roku 1988,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
