Šestapadesátileté Markétě Luskačové vyšla první česká monografie. Je to událost jistě i pro autorku, hlavně však pro českou kulturu. V zemi, k jejímuž věhlasu ve světě přispěla, může význam této fotografky paradoxně unikat: když před čtvrt stoletím zdomácněla ve Velké Británii, vydaly jí sice nejrůznější instituce tiskem téměř vše, co kdy udělala, ale na český knižní trh její publikace nikdo nikdy nedovezl. Luskačová patří do první desítky fotografických internacionálů českého původu. Dlužno ji řadit k takovým osobnostem, jakými jsou Josef Koudelka, Jan Lukas, Antonín Kratochvíl, Jitka Hanzlová, František Zvardoň, Tom Drahoš, Václav Reischl či (in memoriam) Bohumil Krčil. Také o nich toho bohužel víme většinou málo. Luskačová vystavovala během 90. let v Galerii hlavního města Prahy dva velké celky: Poutníky (1991) a Spitalfields (1994). Její třetí vystoupení obstaral loni Pražský dům fotografie pod titulem Děti.
Před odchodem
Reportážní momentky Markéty Luskačové se točí kolem existenciálních motivů a zachycují základní polohy lidského bytí. Autorka užívá fotografickou kameru nikoli k vědecky přísnému popisu, nýbrž k tomu, aby zvěčnila prchavé chvíle subjektivně zahlédnuté pravdy o údělu našich současníků. V osobně laděné monografii lze zároveň sledovat příběh samotné umělkyně. Snímky v knize jsou řazeny více méně chronologicky, a proto přišli na řadu jako první slovenští Poutníci, které autorka fotografovala v letech 1966 až 1973. Cyklus…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
