Je to překvapení - narazit v severomoravské divočině na úpatí jesenických kopců na přímou demokracii švýcarského střihu. Ale v obci Kobylá to tak dnes je. Touha občanů po samostatnosti a politické hrátky v Praze zařídily, že pětisethlavou vesnici neřídí zastupitelstvo, ale rada dobrovolníků a referenda. Mohlo by to být skvělé nebýt faktu, že kleště platných předpisů brání rebelům v Kobylé normálně žít.
Ohňostroj marnosti
Když loni v létě dorazila až na Žulovskou pahorkatinu zpráva o snaze vlády znemožnit vznik malých obcí, nastal v Kobylé shon. Kabinet prosadil do reformy veřejné správy podmínku, že nová obec může napříště vzniknout, ne když si to občané přejí, ale pouze v případě, že počet jejích obyvatel překročí hranici tisíce lidí. Kobylanů, kteří od pětasedmdesátého roku rozhodnutím komunistických plánovačů patří pod střediskovou obec Žulová, je ale „pouze“ pět set. „Uvažovali jsme o odtržení už léta. Ale pořád se o tom jen mluvilo. K činu nás donutil nový zákon. Bylo to teď, anebo nikdy,“ říká vůdce „povstání“ a bývalý šéf služeb v Žulové Bohumil Poulíček. Na zásadní poradu přišlo loni v srpnu do hostince U lišáka sedmdesát obyvatel - a všichni zvedli ruku pro odtržení. „Zeptali jsme se, kdo by s tím chtěl pomáhat, a chtěli téměř všichni,“ vzpomíná Poulíček. „Tak jsme prostě bez voleb vzali prvních třináct dobrovolníků.“ Tým připravil potřebné referendum a zhruba pětaosmdesát procent občanů hlasovalo pro osamostatnění. "Mezi důvody byl za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
