Estonsko bojuje s krizí

Estonsko se po krachu SSSR stalo perlou Pobaltí. Severská země, kde téměř polovina z půldruhého milionu obyvatel mluví rodnou ruštinou, se totiž rozhodla pro rychlou cestu směrem k západní Evropě. Ze zemičky, která stála ještě před pár lety na chvostu dlouhého pelotonu zemí, jež usilují o vstup do EU, nedávno vyrostl premiant, který byl v Bruselu kladen za vzor také České republice. Poslední rok ale zázrak skončil: makroekonomické ukazatele Estonska nejsou ani zdaleka tak vynikající, jak jsme si v nedávných letech zvykli.

Příliš přísní liberálové

Přechod z centrálně plánované na tržní ekonomiku Estonsko zahájilo opravdu slibně. Koncem devadesátých let již 85 % HDP pochází ze soukromého sektoru a 78 % obchodu činí výměna zboží s EU. Pravděpodobně nejvíc estonské ekonomice pomohlo zavedení měnové rady, které zabránilo inflaci, dovážené z postsovětských zemí prostřednictvím slabého rublu. Měnová rada zavedla plně konvertibilní měnu, která je dlouhodobě směnitelná v pevném kurzu 8 estonských korun k 1 německé marce. Estonská měna je tak závislá pouze na pohybu úrokových měr v eurozóně a postavení eura na světových finančních trzích. Tak jako každá transformace, i pobaltská měla zpočátku své náklady. HDP Estonska se propadal a v roce 1993 poklesl o 8,5 %. Ovšem již v roce 1997 vzrostl o neuvěřitelných 11,4 %. V následujícím roce ale vláda zvolila restriktivní politiku, aby příliš rychlý růst, jenž by mohl vést k přehřátí ekonomiky a náhlé krizi,…