Před hlavním sídlem Světové banky ve Washingtonu bylo předminulý čtvrtek a pátek živo. Celé dva dny totiž u vchodu čekali příznivci utlačovaného Tibetu, kteří napjatě čekali na konečné rozhodnutí v jednom z nejkontroverznějších plánů na angažmá této nadnárodní instituce - šlo o účast na přesídlení desetitisíců čínských zemědělců na tibetskou „střechu světa“. Po více než dvou letech dohadů se banka rozhodla od sporného projektu ustoupit. Jaký byl sled událostí? V květnu 1998 přišly čínské úřady s nápadem, jak vyřešit nevalnou životní úroveň několika desítek tisíc zemědělců hospodařících na neúrodné půdě v horách na západě Číny. Naplánovali pro ně přesun ještě o několik set kilometrů dál do východotibetské provincie Čching-chaj. Mělo jít o zhruba šedesát tisíc lidí (z nich 40 % Číňanů a 60 % příslušníků různých netibetských menšin). Tato politika přitom není nijak nová. Čínští komunisté osídlují Tibet soustavně již od začátku okupace, tedy padesát let, a rozhodně ne neúspěšně. Pomocí různých daňových úlev, odměn, planých slibů či násilí přilákali do Tibetu několik milionů svých krajanů, takže šest milionů Tibeťanů se stalo menšinou ve vlastní zemi. Tentokrát v tom ale Číně měla investicí v hodnotě 40 milionů dolarů pomoci Světová banka. Její šéf James Wolfenson projekt už v červnu 1999 podpořil a doporučil ke schválení. Vzápětí ale nastal poplach. K organizacím hájícím lidská práva se přidali i nečekaně silní kritici - americká a německá vláda. Prezident…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
