Filip Topol měl štěstí, když před třemi lety přežil operaci slinivky. Při jeho stylu života nebylo divu, že to došlo tak daleko. Jako rockový hudebník trávil dlouhé hodiny cvičením na klavír a skládáním hudby, pak následovaly týdny na koncertních šňůrách, kde tisíce diváků obdivovaly, jak svůj divoký hudební styl podporuje nemírným pitím vína. Václav Klaus před měsícem naléhavě vyžadoval na redaktorce, aby byl pozván na obrazovku České televize. Dokázal tím, jak daleko propadl nemoci, kterou trpí řada významných politiků. Pobyt před kamerami je pro ně něčím tak nesmírně cenným, že jsou kvůli tomu ochotni nejen sveřepě válčit se svými konkurenty z branže, ale i nedůstojně žadonit. Oba příběhy nejsou výjimečné. Workoholismus je touhou po úspěchu, která nutí člověka k mimořádným výkonům, při nichž si ničí zdraví. Po deseti letech kapitalismu patří také v Čechách k nejčastějším formám závislosti. Podle psychologů ohrožuje třetinu zdejších občanů a nejméně deset procent Čechů jí už propadlo. Není divu: tuto náruživost totiž společnost nejen toleruje jako třeba alkoholismus, ale jako jedinou ji dokonce chválí a doporučuje.
Deset malých černoušků
„Na začátku jsem měl pocit, že se mi splnilo všechno přesně tak, jak jsem si představoval na vysoké škole,“ vypráví vyhublý muž na zahradě parku psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích. Karel Novák (jméno je změněno) nastoupil do stavební firmy v roce 1991. Tehdy mu bylo pětadvacet a nový malý podnik byl o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
