Dějiny filmu se od samého počátku odehrávají ve znamení napětí mezi dvěma odlišnými světy obrazů. Od realistické polohy bratří Lumierů, jejichž vlak vjíždí do venkovského nádraží, se odráží fantastický vzlet Meliése, jehož raketa opouští Zemi a dopadá na Měsíc. Není pochyb o tom, že americký režisér Tim Burton obývá svou tvorbou i svým zjevem linii fantastična, kterou obohacuje o prvky dvou na první pohled opačných uměleckých forem: animovaného filmu a klasického malířství. Snímek Ospalá díra, inspirovaný povídkou Washingtona Irvinga z roku 1820, vtahuje do svého tajuplného světa vliv starší Disneyho adaptace této látky (1949) stejně jako holandského malířství a americké krajinomalby přelomu 18. a 19. století.
Rukodělná práce
Ospalá díra je podívanou v pravém slova smyslu. Tak jako jiné Burtonovy filmy i ona vychází z pojetí obrazu jako toho, co klade meze přirozené lidské touze po racionalizaci, a zároveň tak posiluje stejně přirozenou lidskou touhu po záhadách. Přitažlivost a nepřístupnost obrazu je tentokrát promítnuta přímo do zápletky, jejímž jádrem je střetnutí „moderního“ detektiva a jeho vědeckých metod s přízrakem bezhlavého jezdce. Podle samotného režiséra jde o soupeření „muže, který myslí příliš mnoho, s mužem, který nemá hlavu“. Je tedy zřejmé, že se Burton a scenárista Andrew S. Walker (mj. autor thrilleru Sedm) od Irvingovy literární předlohy odchýlili velmi výrazně. Ichabod Crane (Johnny Depp) se z místního učitele změnil ve…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
