Staré chátrající usedlosti v českém pohraničí se opravují a před nimi parkují auta s bavorskými značkami: to přijeli na rekreaci Němci včetně někdejších vyhnanců ze Sudet. Z noční můry českých komunistů a republikánů se stala realita. Stačí se zajet podívat třeba na Tachovsko do podhůří Českého lesa - v každé z obcí v patnáctikilometrovém pásmu podél hranic tu má „svou“ chalupu jeden či dva Němci. Uvozovky jsou na místě, protože podle platného devizového zákona u nás cizinci nesmějí nabývat nemovitosti (s výjimkou například dědictví). Všechny dosavadní vlády se shodly, že zákaz by měl platit nejméně pět let po vstupu do Evropské unie. Klausův kabinet to navrhl, Tošovského projednal a Zemanův o prázdninách schválil. Prodej české půdy a chalup by podle nich ohrozil naše národní zájmy. „Naši občané se toho právem obávají,“ řekl v červenci vicepremiér Egon Lánský a oznámil, že kvůli této výjimce z evropských pravidel jsme ochotni výměnou přistoupit na stejně dlouhý zákaz práce Čechů v EU.
Mají ty baráky spadnout?
Hubený čtyřicátník s dlouhým vousem klečí u plotu a pečlivě vyměřuje základy pro novou podezdívku. „Matka pocházela z vedlejší vesnice, ale tam jsme nic nesehnali a tahle chalupa byla na prodej,“ vysvětluje směsicí češtiny a angličtiny. V Bavorsku slouží Klaus Oehrlein jako katolický kněz a v pohraničí pořádá česko-německé letní tábory. Tady v Rájově na Tachovsku pomáhá na pár týdnů rodičům, kteří si dům přestavují k rekreaci. Koupil ho pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
