„Jsou lidé, které je třeba vyhladit,“ reagoval vrchní velitel indonéských ozbrojených sil na jeden z masakrů ve Východním Timoru. Za 23 let indonéské nadvlády zemřelo násilně přes 200 000 Timořanů. To představuje téměř třetinu celého národa.
Devět dní svobody
V listopadu vypukl v indonéské metropoli Jakartě opět neklid. Studenti protestují zejména proti současnému parlamentu, pohrobku prezidenta Suharta. Zatímco květnové nepokoje, jež vedly k Suhartově odstoupení, pomohly upozornit na problém Východního Timoru, současné poměry neřešenou otázku jeho okupace spíše zakrývají. Přitom před 23 lety tomu bylo jinak: v Jakartě ticho po pěšině, ve Východním Timoru boj. Během války mezi východotimorskými partyzány a indonéskou armádou zemřelo přibližně 100 000 lidí z původních 650 000 obyvatel. Značný podíl na tom měly tzv. strategické vesnice (honosnější název pro koncentrační tábory), kam byli přemístěni venkované za bojů v letech 1977–79. Zbylé oběti připadly na konto masakrů, svévolných poprav či následků mučení a věznění. 28. listopadu 1975 vyhlásila Revoluční fronta za nezávislý Východní Timor (Fretilin) suverenitu někdejší portugalské kolonie Východníh Timor. Samostatnost ale dlouho netrvala. O devět dní později zaútočila armáda sousední Indonésie na Dili, hlavní město Východního Timoru. Oficiální anexe se odehrála 16. července 1976 poté, co Protikomunistické hnutí (opozice Fretilin) a nikdy nezvolené Lidové shromáždění „požádaly“ o připojení své…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
