Nesplývat, ale aktivně plavat

Celá léta byl neoddělitelnou součástí polsko-českých summitů slovní spor: má v závěrečném prohlášení figurovat výraz „konzultace“, či „koordinace“? V listopadu 1994 se dokonce odehrál menší diplomatický skandál. Václav Klaus na otázku novinářů, proč Praha tak sveřepě stojí za „konzultací“, reagoval - aniž by se ohlížel na přítomné premiéry Polska a Maďarska - požadavkem okamžitého ukončení tiskové konference. Z tohoto hlediska proběhla předvánoční krakovská schůzka Geremek - Šedivý zcela idylicky. Český ministr zahraničí totiž dostal z polské strany téměř volnou ruku v otázce, zda šlo „jen“ o konzultaci, či „přímo“ o koordinaci. Současně Praha tímto prostým způsobem poprvé ucítila na vlastní kůži změnu, která se v polské regionální politice začala rýsovat po nástupu liberálně-konzervativní koalice k moci.

Sen o rozehrávači

Jako největší stát střední Evropy se Polsko nikdy netajilo ambicemi, že by se v prostoru mezi Německem a Ruskem nejraději vidělo v takové roli, jakou zastává v košíkové rozehrávač - hráč, jehož přihrávka rozhoduje o tom, kdo teď namíří na koš. Časté změny pravicových vlád počátkem 90. let však nedávaly přílišnou šanci koherentní regionální politice. Postkomunistická levice, která se dostala k moci v roce 1993, zase programově vedla politiku absence zájmu vůči všem novým východním sousedům Polska. Větší iniciativu projevovala pouze „jižním směrem“, vůči členům visegrádské skupiny. Ani zde se však nedalo mluvit o nějakém tvůrčím…