Přeměna socialistického režimu v liberální demokracii u nás probíhá neobvykle - přinejmenším z hlediska teorie elit. Mezi znaky demokratické společnosti vždy patří rozkol a soutěživost nejvzdělanějších a nejbohatších vrstev. Proto se Maďarům a Polákům vyplácí, že v jejich zemích došlo k rozpadu komunistické elity dlouho před rokem 1989. Komunistické elity v jihovýchodní Evropě - v Srbsku, Chorvatsku, Rumunsku, Bulharsku a Albánii - zůstaly jednotné. Je proto jen pochopitelné, že Maďarsko a Polsko pokročily na cestě k demokracii dále než jihoevropské postkomunistické země. Česká republika je trochu jiný případ než kolegové z Visegrádu. K rozkolu tuzemské elity došlo již v roce 1968, výsledkem však bylo převzetí mocenského monopolu jednou z frakcí. A protože posrpnová elita zůstala jednotná až do roku 1989, podobá se zdejší reforma spíše příkladu balkánských zemí.
V Československu byl pořádek
Komunistické společnosti se vyznačovaly tím, že jejich jediná, průběžně obnovovaná elita totálně ovládala všechny instituce - ekonomické, politické a právní - a spolu s nimi i státní administrativu, armádu a policii, média a vzdělávací systém. Jediný byrokratický aparát (komunistické strany) měl nad vstupem do uzavřené elity plnou kontrolu. Naopak v demokratické společnosti bývá zvykem, že existuje mnoho spolků, zájmových sdružení a podobných organizací, které pro občany vytvářejí alternativy, jak nebýt závislými na státu. Všechny dohromady se nazývají…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
