Co se vybaví pod pojmem „mladí divoši“? Rozvrkočený účes, umanutý pohled, nevyzpytatelné výbuchy spontaneity, vytahaný svetr místo vázanky? Nikoliv v dnešním Německu. „Mladí divoši“ (junge Wilde) povstali při hledání východiska z pasti německého hospodářského blahobytu v zemských organizacích vládní Křesťanskodemokratické unie (CDU). Neoficiálním lídrem rebelujícího mládí je přitom dolnosaský předseda strany Christian Wulff, muž, kterého by na základě perfektně udržovaného zevnějšku brala každá tchyně všemi deseti. Jeho údajná divokost je čistě specifického rázu. Christian Wulff si z pozice neoliberální kritiky vyšlápl nejenom na koncept daňové reformy spolkového ministra financí Theo Waigela (CSU), kterou považuje především v její snaze o zjednodušení za jasně nedostačující, ale požadoval i ministrův odchod. Takové skutky bývají v Bonnu spolehlivě potrestány, a tak si Wulff nedávno vyslechl z úst samotného kancléře Helmuta Kohla nezvratný ortel, „že se sám vyloučil z jeho družiny“.
Jako když končil Výmar
Tak snadno však problém sporné reformy nezmizí se stolu. Ty tam jsou doby neohroženého konceptu „pořád stejně“, jehož nejpřesvědčivějším a postupem času i nejvěrohodnějším reprezentantem byl právě kancléř Kohl. Nezaměstnanost nyní v Německu dosáhla počtu 4,7 milionu lidí bez práce a tím se - prozatím - zastavila na oné hranici, která počátkem třicátých let znamenala konec neuspořádané demokracie Výmarské republiky. Proto se v Bonnu hovoří o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
