Za normálních okolností má burza fungovat jako prostředník. Dává dohromady společnosti, hledající kapitál pro svůj rozvoj, a investory, kteří mění své peníze za akcie rozvíjejících se společností. V České republice, kde se občané stali podílníky společností prostřednictvím kuponové privatizace, tomu tak není. V důsledku toho se velká část české populace stala „váhavými kapitalisty“ a kuponový akcionáři jen hledí, jak rychle vyměnit své akcie za hotovost. Během několika uplynulých let nedělala vlastně burza a RM-Systém nic jiného, než že zprostředkovávaly drobným akcionářům prodej jejich podílů, a to bez ohledu na to, komu se akcie nakonec dostanou do rukou.
Věc je však ještě složitější: díky současným českým zákonům a díky neobvyklému způsobu, jakým burza vznikla, nemají zdejší společnosti a fondy žádnou povinnost - a tím méně snahu - informovat své podílníky o tom, co dělají. Jedním slovem, drobní akcionáři dostávají jen minimum informací o společnostech, které vlastní, a vzhledem k tomu, jak pracují české soudy, mají jen minimum prostředků k prosazení svých práv. Spojíme-li si to se zvláštnostmi obchodního zákoníku (např. s požadavkem, aby plná moc pro zmocněnce, kteří se mohou účastnit valné hromady, byla notářsky ověřená) a s nezkušeností drobných akcionářů, jsme v situaci, v níž jsou drobní akcionáři účinně zbaveni možnosti podílet se na něčem, co se nazývá korporativní demokracie. V čem je hlavní problém?
Příznaky nemoci
1) Vztah mezi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
