Nepokoje v Albánii nemají moc společného s občanskou válkou, spíše připomínají středověké selské povstání, kdy se prostě táhlo „na pány“, ať byli takoví či onací. Poválečná Evropa se s něčím takovým dosud nesetkala, a tak se nelze divit bezradnosti a protichůdným zprávám i interpretacím. V jeden a týž den se tak můžeme dočíst, že:
1) Albánie stojí tváří v tvář bratrovražedné občanské válce,
2) konflikt se může přelít do jiných zemí, zvláště do Kosova a Makedonie,
3) moc se snaží uchopit vězni, kteří uprchli, zmocnili se zbraní a teď organizují pouliční bandy.
Co si z toho vybrat?
Kosovo si dá pozor
Na občanskou válku by byly zapotřebí nejméně dvě jasné síly, které by soupeřily o moc. Ne že by v Albánii antagonismy neexistovaly. Na etnické rovině tu jsou skupiny Gegů a Tosků, navíc ještě řecká menšina. Na religiózní rovině tu soupeří muslimská většina s pravoslavnými křesťany na jihu a katolíky na severu. Na politické rovině tu kvete klasický konflikt mezi postkomunisty a novou pravicí. Jenže ze strany stále anonymních povstalců nezazněly žádné konkrétní požadavky, natožpak požadavky motivované etnicky, nábožensky nebo politicky.
Pro možnost rozšíření konfliktu do Kosova a Makedonie hovoří situace tamních Albánců, kteří nejsou vůči svým mateřským zemím zrovna loajální (mají pro to reálné důvody) a v případě Kosova vyhlásili nezávislost. Jenže by museli být padlí na hlavu, aby se teď vrhali do nějakého dobrodružství. Za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
