Do 17. prosince 1996 bylo peruánské Revoluční hnutí Túpaka Amarua považováno za slabšího a již takřka neškodného bratra neblaze proslulé maoistické Světlé stezky. Poté, co komando levicových teroristů zajalo v rezidenci japonského velvyslance v Limě několik set rukojmích, se jméno Túpac Amaru rozlétlo po světě.
K čemu jsou rukojmí
Překvapený peruánský prezident Alberto Fujimori se v první chvíli odmlčel. Jeho ofenziva proti teroristům, kteří v osmdesátých letech pustošili Peru, byla v letech 1991–93 úspěšná a podpořil ji i „autopuč“ z dubna 1992. Tehdejší posílení pravomocí Fujimorimu umožnilo zpřísnit protiteroristický zákon a dalo volnější ruce armádě a policii. Výsledkem bylo zdecimování největší a nejznámější teroristické síly v Latinské Americe, Světlé stezky. Jejího dlouholetého vůdce Abimaela Guzmána dostalo policejní komando v září 1993 za mříže. Stejný osud potkal i předáka mnohem menšího Revolučního hnutí Túpaka Amarua Victora Polaye Campose.
Od té doby prezident Fujimori několikrát prohlásil, že s levicovým terorismem je v Peru konec, až loňský rok toto tvrzení zpochybnil. Světlá stezka v menší míře obnovila svou činnost - několika atentáty a „popravami“ vesnických předáků v dubnu, květnu a červenci si opět vysloužila pozornost médií. O Revolučním hnutí Túpaka Amarua nebylo takřka slyšet až do loňského ledna. Tehdy byla peruánskou tajnou policií Dincote zatčena levicová idealistka a občanka USA Lori Berensonová a za spolupráci se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
