Skupina alžírských generálů, která se dostala k moci pučem po anulování svobodných voleb počátkem roku 1992, stále opakuje: puč byl jedinou šancí, jak zabránit fundamentalistům, aby se dostali k moci; naším cílem je demokratizace Alžírska. O tom, jak obtížné je budovat demokracii nedemokratickými prostředky a navíc během krvavé občanské války, svědčí i referendum o nové ústavě, které v zemi proběhlo 28. listopadu.
Prezident může vše
Podle oficiálních údajů podpořilo projekt nové ústavy 85,8 % hlasujících při účasti 79,8 % voličů. Ústava ve své podstatě legalizuje a dále rozšiřuje diktátorské pravomoci prezidenta Ziruála, který byl k moci dosazen juntou a před rokem se nechal ve své funkci potvrdit plebiscitem. Na základě nového nejvyššího zákona má být vytvořena horní komora parlamentu, Národní rada, jejíž souhlas vyjádřený tříčtvrtinovou většinou musí potvrdit všechna rozhodnutí dolní komory. Třetinu poslanců Národní rady přitom jmenuje přímo prezident, zbývající dvě třetiny budou voleny nepřímo ze zástupců místních a okresních rad. Prezident navíc může v době, kdy parlament nezasedá, nebo během výjimečného stavu vydávat zákony sám. Posílí se také jeho vliv na ozbrojené složky i pravomoci v oblasti hospodářství a státní správy.Nová ústava sice zakazuje vytváření politických stran na náboženském základě, pravověrným je však nabídnuto mnoho úliteb: islám je v textu označen za „státní náboženství“, zakázána je činnost "v rozporu s islámskou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
