Hospodářská politika je nesmysl

Názory žáků, které vycházejí z tezí „otců-učitelů“, bývají často mnohem radikálnější a nesmlouvavější než myšlenky a postoje jejich profesorů. Nejinak je tomu i s letošním laureátem Nobelovy ceny za ekonomii Robertem E. Lucasem. Zatímco jeho učitel Milton Friedman byl za svého života s myšlenkou, že stát by měl minimalizovat své vstupy do tržních vztahů, považován za nemístného radikála, žák Lucas jde ještě o krok dál: tvrdí, že hospodářská politika je již ve své podstatě nesmyslná, a tudíž neúčinná. Odborně se celá věc jmenuje teorie racionálních očekávání.

Konec Phillipsovy křivky

Až do šedesátých let bylo nemyslitelné, že by si někdo dovolil popřít tehdy široce uznávanou teorii Phillipsovy křivky. Ta tvrdí, že existuje dlouhodobá i krátkodobá závislost mezi plnou zaměstnaností a inflací. Národohospodáři mají podle této teorie možnost zvyšováním vládních výdajů zaměstnat vyšší počet pracovníků, a tedy zvýšit celkový výkon ekonomiky, ovšem za cenu rostoucí inflace. A naopak: politika snižování inflace bude mít za následek větší nezaměstnanost. Friedman dokázal, že Phillipsova křivka v dlouhé perspektivě neplatí. Brilantní analýzou empirických dat z hospodářské praxe totiž jednoznačně demonstroval, že v dlouhém období existuje mnoho zemí, které trpí jak velkou nezaměstnaností, tak obrovskou inflací. Tento předpoklad je dnes uznáván i „hlavním proudem“ makroekonomie. Teoretici racionálních očekávání jdou dál než Friedman. Tvrdí, že vazba mezi…