Willy Claes u výslechu

Se jménem belgického politika Willyho Claese se donedávna pojily pouze superlativy: tento socialista, který působil na různých úrovních v mnoha belgických kabinetech, byl považován za silnou politickou osobnost s mimořádnými diplomatickými schopnostmi. I díky tomuto renomé mu byla svěřena funkce generálního tajemníka NATO - a tato volba byla považována za vyslovenou trefu do černého.O necelý rok později je však Claes pro členské země paktu, v jehož čele stojí, jakýmsi kuřím okem: i když mu navenek stále ještě vyslovují podporu, v kuloárech se už dávno přemýšlí o tom, jak se ho co nejdecentněji zbavit. Generální tajemník, který už po několikáté musel vypovídat před soudem a u něhož policie provádí domovní prohlídky, neboť je podezřelý z účasti na převzetí úplatku ve výši 51 milionů belgických franků za zbrojní zakázku, by byl těžko únosný i v politice malé země, jakou je Belgie. Pro Severoatlantickou alianci to platí tím spíše.

Jako podle Simenona

Kořeny skandálu, který i bez svých mezinárodních přesahů patří k největším v dějinách Belgie, sahají do ledna 1990. Sdělovací prostředky tehdy začaly přinášet podrobnosti o zákulisí nákupu 46 vrtulníků pro belgickou armádu. Dodavatelem byla milánská zbrojní firma Agusta, odběratelem vláda v Bruselu. Pozornost tisku upoutala původně skutečnost, že helikoptéry měly závažné konstrukční závady a pro potřeby armády byly fakticky nepoužitelné. Reklamace však Agusta odmítala; celková ztráta způsobená touto…