Příroda touží po bankrotech

Příroda touží po bankrotech

První plody jarního probuzení Františka Bendy

Koncem května předloží ministerstvo životního prostředí vládě „Akční program 1994–96“. V evropském kontextu nepřináší nic převratného, přesto jej možná ekonomičtí ministři budou těžko vydýchávat. Potvrzuje se, že agónie resortu řízeného Františkem Bendou (KDS) definitivně skončila.

Právo vědět

Prvními adresáty akčního programu byli bývalí ministři Bedřich Moldan a Ivan Dejmal, dalších patnáct výtisků poslalo MŽP do kanceláře nevládní organizace Zelený kruh. Připomeňme, že na počátku svého šéfování proti sobě F.Benda poštval ekologické iniciativy několika ostrými výpady, ale zejména svou „koncepční pasivitou“ co se týče prosazování ekologických požadavků ve vládě. Vždyť k jedinému činu, zformulování návrhu státní politiky, se vzchopil až po osmnácti měsících, minulý rok v prosinci.V akčním programu, který F.Benda předkládá letos, je řada novinek, které ekology potěší. Jednou z nich je zařazení výrazu „trvale udržitelný rozvoj“ do základních principů politiky životního prostředí, mezi konkrétní opatření patří například požadavek schválit nejpozději v příštím roce zákon o informacích, který například v USA pod názvem „Right to Know“ způsobil tak horečnou snahu průmyslu vyhovět požadavkům veřejnosti, že svým účinkem suverénně předběhl všechny ostatní. Stačilo, že se lidé začali ptát, co vlastně stojí výroba amerického zboží, a dotyčné firmy jim musely začít popravdě…