Konkrétní ambice a abstraktní násilí čili
Jak je těžké stát se „strašným děckem“
Nedá se říci, že by současné české výtvarné umění trpělo nedostatkem výrazných osobností a aspoň občas se na ně neobrátila pozornost široké veřejnosti. Přesto se tak často stává v mimovýtvarných souvislostech: ať už šlo o rozpornost osobnosti rektora AVU, problémy s Veletržním palácem či s jmenováním ředitele Národní galerie a Sbírky moderního umění NG. Výtvarná díla a výtvarné akce jsou na tom o poznání hůř. Skandál okolo z pornografie nařčené znojemské výstavy Michala Machata a Martina Velíška a v neposlední řadě „akce Růžový tank“, jejímž iniciátorem byl v roce 1991 David Černý (nar.1967, student VŠUP), jsou zatím nejvýraznějšími událostmi výtvarného života, které vzbudily po roce 1989 přinejmenším rozporné reakce ze strany občanů a které byly komentovány zejména neuměleckou veřejností. V obou případech šlo o hranice umělecké svobody, u růžového tanku však navíc také o smysl vpádu umělecké skutečnosti do politiky a naopak. Z odstupu lze snad říci, že z uměleckého záměru a výtvarného pozadí „růžového tanku“ zbyla pouze okrajová politická epizoda, která sice rozbouřila emoce, ale nijak podstatně neprohloubila orientaci v sociálně politické situaci či v otázkách umělecké svobody.
Popis očekávané výstavy
Od 26.srpna do 12.září probíhá v pražské Galerii Václava Špály oficiální výstava z díla Davida Černého. Byla očekávána se zájmem jak těmi, kdo jsou tvůrčími…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
